Filosofie

Abychom védskou kuchyni plně docenili, musíme ji pochopit v souvislosti s celou védskou kulturou. Slovo védský pochází ze sanskrtského slova véda, znamenajícího „dokonalé poznání“. Védy jsou původními sanskrtskými písmy Indie a přinášejí nám poznání o Absolutním. Védskou kulturu starověké Indie, která z těchto písem vychází, dodnes následuje mnoho lidí.

Podle Véd je smyslem lidského života realizovat svou pravou podstatu, pochopit, že každý je služebníkem Boha. To začíná poznáním, že se lišíme od dočasných hmotných těl, že nejsme tělo, ale duše – věčné duchovní částečky v těle. Jelikož se mylně považujeme za hmotné bytosti, trpíme, třebaže naše podstata je věčná, plná poznání a blaženosti. Proces obnovování našeho původního radostného vědomí a probuzení naší spící lásky k Bohu se nazývá bhakti-jóga, neboli uvědomování si Kršny.

Jméno Kršna má zvláštní význam. Existuje jediný Bůh, ale lidé Ho nazývají různými jmény, a každé jméno popisuje určitý aspekt Jeho osobnosti.  Ve Védách ale nacházíme jméno, které vyjadřuje všechny nekonečné vlastnosti Boha. Ono všeobsahující jméno je Kršna, což znamená „nekonečně přitažlivý“.

Védy jsou pokladnicí poznání o Kršnovi a o našem věčném vztahu k Němu. Od jiných světových písem se liší tím, že osobní rysy Boha popisují velice podrobně, aby tak probudily naši lásku k Němu. Je to dar Indie světu: Kultura, která spojuje všechny druhy lidského snažení k duchovní dokonalosti, o níž se často soudí, že je dosažitelná pouze osamělým meditátorům. Ve védské kultuře prostupuje vědomí Kršny všemi aspekty života, nejenom uměním, hudbou, architekturou a literaturou, ale jeho důležitou součástí je také vaření a přijímání stravy.

To, co odlišuje védskou kuchyni od jiných, je kuchařovo duchovní vědomí. Ve většině náboženských systémů lidé Boha prosí, aby jim poskytl jejich denní chléb, zde však oddaný tento denní chléb Bohu nabízí a vyjadřuje tak svou lásku k Němu. A Bůh oplácí. V Bhagavad-gítě, jednom z védských písem, Kršna říká, že přijímá obětování, byť je to pouhý lístek, ovoce nebo sklenice vody, je-li nabízeno s oddaností, a ze své nepochopitelné milosti oběť zduchovní tím, že ji osobně ochutná. To, co bylo obyčejným jídlem, se takto stává milostí Pána Kršny, prasádam. A to, co bylo obyčejným jedením, se stává bohoslužbou, láskyplnou výměnou vztahu s Pánem.

Přijímání prasádam má na člověka zcela jiný účinek, nežli pojídání stravy, která byla připravována pouze pro zisk, pro potěšení jazyka a nebo jen pro přežití. Při vaření myslíme na spoustu věcí, avšak potěšení Boha mezi ně obvykle nepatří. A vaří-li se jídlo bez vědomí Boha, potom kuchařovy materialistické myšlenky ovlivňují každého, kdo takové jídlo jí. Když ale přijímáme prasádam, jídlo vařené s oddaností Bohu a Jemu s láskou nabízené, naše srdce se očišťují. Mukunda Gósvámí, jeden z duchovních učitelů hnutí Haré Kršna, říká: „Jestliže jíte obyčejné jídlo, jednoduše v sobě pěstujete smyslné žádosti užívat si tohoto hmotného světa, jestliže však přijímáte prasádam, umocňujete svou lásku k Bohu s každým soustem.“

Nečekáme od čtenářů, že začnou jíst výhradně indická jídla. Védská kuchyně pochází z Indie, ale je nutno dodat, že obětování jídla Kršnovi není v tomto směru nijak omezeno. Recept nemusí pocházet nutně z Indie, pokud suroviny a přísady, ze kterých se vaří, a způsob přípravy vyhovují védským zásadám. Například v Itálii, kde většina našich oddaných a přátel má stále ve velké oblibě svou národní kuchyni, se téměř každé indické jídlo připravuje také z těstovin, pochopitelně bezvaječných. Styl vaření tedy není tak důležitý jako oddanost Kršnovi, která do vaření vchází.

Když mluvíme o „indické kuchyni“, myslíme tím skutečnou védskou kuchyni a nikoliv školy indického vaření na způsob „kuřecích karí“. Maso se za starých védských dob prakticky nejedlo. Do Indie tento zlozvyk přinesli až cizí dobyvatelé, zejména muslimové, kteří přišli v 16. století z Persie, dále potom Portugalci a konečně britští kolonisté. Navzdory staleté nadvládě lidí, kteří jedli maso, je ale Indie stále domovem ohromného množství vegetariánů.

Indie je tradičně vegetariánská, neboť její dávná védská kultura učí, že každý život je posvátný, a že zbytečné zabíjení nevinných tvorů je hrubým porušováním Božích zákonů. Přírodní zákony nutí všechny druhy života při výběru stravy následovat svůj instinkt, ale člověk, který je obdařen vyšší inteligencí, může při výběru své potravy uvažovat o vyšších duchovních principech. Šríla Prabhupáda ve svých knihách vysvětluje: „I když zákon (přírody) říká, že člověk se musí udržovat na živu na úkor jiné živé bytosti, existuje zákon zdravého rozumu. Člověk má dodržovat zákony písem, což zvířata nemohou“.

Védy definují pravého vegetariána jako toho, kdo nejí žádné maso, ryby ani vejce. Ti, kteří se zříkají masa, ale jedí vejce nebo ryby, nemohou být považováni za pravé vegetariány. Jedí těla živých bytostí, i když mohou být schována například ve vejcích pod skořápkou. Ten, kdo se stane vegetariánem jenom proto, aby se vyhnul zabíjení zvířat, nemusí možná vidět žádný důvod k odmítání neoplodněných vajec.  Pokud se ale na celý problém podíváme z pohledu védské filozofie a uvědomíme si, že pro lidskou spotřebu se nehodí těla žádných živých bytostí, uvidíme, že vejce, ať oplodněná nebo neoplodněná, nejsou ničím jiným, než seskupením látek určených k tvorbě kuřecích těl.

Někteří z vegetariánů, takzvaní vegani, odmítají nejenom maso, ryby a vejce, ale také mléko a mléčné výrobky, protože z morálního hlediska nesouhlasí se zneužíváním krav v mléčném průmyslu. Kršnovi oddaní také zavrhují týrání zvířat. Mléko ale pijí, neboť je podle Véd potřebné pro lidskou civilizaci. Svůj soucit prokazují rozšiřováním védské zásady o ochraně krav (górakšja) a pokud je to možné, pijí jen mléko z farem hnutí Haré Kršna, kde jsou krávy milovány a chráněny.

Mnoho lidí se stalo vegetariány, avšak později se díky slabému přesvědčení znovu vrátili k dřívějším návykům. Je jisté, že by s pojídáním masa skoncovalo daleko větší množství lidí, kdyby měli znalosti o vegetariánské stravě, která je daleko chutnější a zdravější. Doufáme, že vás bude magický dotyk starověké Indie v této knize inspirovat k poznání, že pro zdraví, chuť a duchovní pokrok neexistuje nic lepšího než vegetariánské jídlo obětované Kršnovi. Je to snadné a přináší to dokonalou radost. A jakmile jednou zažijete uspokojení ochutnáním takového jídla, poznáte, co máme na mysli, když říkáme, že jste získali vyšší chuť.

Vegetariánství je tedy z védského hlediska součástí čehosi vyššího, je zcela přirozené pro ty, kdo chtějí zdokonalit svůj život. Védy nám říkají, že Kršna, zdroj nekonečné radosti, stvořil nespočetné živé bytosti k tomu, aby se s nimi radoval. Ať už tedy následujeme védské učení a rosteme v dokonalé oddané, nebo jen očišťujeme naše stolovací zvyky, získáváme z toho stále větší radost a zmenšujeme utrpení ve světě kolem nás.

OTEVŘENO
PO-PÁ 11:30-18:00
Na hrázi 5, Praha 8 - Libeň
tel.: 777 438 339
Rezervovat stůl Rezervujte si stůl zdarma, pohodlně a spolehlivě s Restu.cz